9. – 10.2.2023 Stará Boleslav

V pátek večer se Sekáči nastěhovali do klubovny skautů, uvařili si párky v rohlíku a bylo kino. V předpremiéře se promítal film natočený na vánoční výpravě do Mšena, následovaly dva díly tajemného seriálu Záhada hlavolamu podle předlohy Jaroslava Foglara. V četbě na dobrou noc se skautský oddíl Devadesátka vypravil na svůj letní tábor. V sobotu po rozcvičce se hrály hry a nacvičovalo divadlo jako překvapení pro rodiče, které jsme pozvali na film Dvě království II, ale o tom, že dvě záverečné scény sehrajeme naživo, jsme jim neřekli. Odpolední karneval, film i divadlo se moc povedly. Podívejte se na fotky i filmy. Od vedoucí střediska Sekáči dostali dort ověšený sladkostmi za mimořádný přínos skautské kinematografii.

12. – 14.1.2023 Jičín

Nový rok přináší nová dobrodružství. To naše první víkendové začíná ve městě Jičíně. Základnou nám je srubová klubovna tamějších skautů a skautek, v níž se náš oddíl cítí velice komfortně. Páteční cesta byla však dlouhá, a proto volíme brzký spánek jako dobrou přípravu na zítřejší výlet. Hodláme totiž objevovat místa, která důvěrně zná místní loupežník Rumcajs.

Ráno je mrazivé, a tak rozcvičku a protažení dáváme v našem nocležišti. A jako tradičně je naším úkolem přežít v přírodě bez cizí pomoci. Bereme tedy potřebné vybavení a proviant a vyrážíme severním směrem k Rumcajsově jeskyni. Po pravé ruce máme krásné výhledy na čedičový vyvřelý vrch Zebín a na vrcholu zřetelně vidíme kapličku sv. Máří Magdaleny. Je tedy jasné, že ji Rumcajs nesfoukl. Vlčata jsou tentokrát hodně rozdováděná a nám jako vedoucím dělá hodně starostí je udržet mezi mantinely. Jsou fascinována zimním královstvím a jejich největší kratochvílí je rozbíjení ledu. Po průchodu obcí Kbelnice nás čeká stoupání na kopec Brada, na jehož úbočí nacházíme náš cíl. Loupežník a Cipísek jsou pravděpodobně na obhlídce lesa Řáholce a Manka nejspíš obstarává přísady do sedminásobné polévky. Ani my neleníme a pouštíme se do vaření. Poté to již máme nedaleko k vyhlídce Přivýšina a odměnou nám je krásný rozhled do kraje. Dny jsou však stále ještě krátké, a tak klesáme k rybníku Vražda, za nímž krátce hrajeme hru na středověké rytíře. Následně docházíme do obce Jinolice a odtud vlakem zpět do města na řece Cidlině. Hry v klubovně, nástup a společná večeře dovršily sobotní den.

Ten nedělní začal sněhovou nadílkou. I přesto se chystáme objevovat nová místa a jedno z nich je velmi blízký vrch Čeřovka a na něm rozhledna Milohlídka. Pro geology je pak jistě zajímavý sousedící lom, v němž se vyskytuje porcelanit, který není úplně běžně k vidění. Porcelanit vznikl tak, že žhavá láva ze sopky upekla okolní jíl. Pro kluky však bylo významné dobývání vrcholové kóty a skoky ze zídky pod rozhlednou. Čas nás však významně postrkává k tomu, abychom si po šestkách uvařili vlastní oběd. Chlapci si opět zopakovali spolupráci a snad i radost z vyrobených jídel. A pak již jen závěrečný úklid, balení a příprava na odjezd. Snad si i z této výpravy její účastníci odnesli něco hřejivého do chladných dnů a to, co by se jim mohlo hodit v budoucím životě.

15. – 17.12.2023 Natáčecí dny ve Mšeně

Předvánoční víkendová výprava do Mšena se nesla v duchu filmového natáčení dobrodružného příběhu. Již před tím bylo však potřeba zařídit spoustu věcí. Za prvé to byl námět. Stejně jako minulý rok ho s menší dopomocí vytvořilo vlče, jehož fantazie je snad bezmezná, tedy Robin. Po odsouhlasení zbytkem oddílu následovala tvorba scénáře. I zde se nám v relativně krátké době podařil hodnotný výsledek. Dále se pak v části našich pravidelných středečních schůzek řešily role a kostýmy. Debaty ohledně nich byly mnohdy dlouhé, ale nakonec se všichni shodli a každý věděl svoji úlohu v příběhu včetně potřebného ošacení a rekvizit.

V pátek 15.12.2023 tedy dorazila do jedné z bran Kokořínska horda patnácti hochů připravených na natáčení filmových scén v interiéru i exteriéru. Jako výchozí bod nám sloužila osvědčená sokolovna, ve které jsme měli ležení. Po nástupu se odehrála debata ohledně programu sobotního dne, který dle plánu začínal první scénou u nedalekého rybníku. Společně se podařilo doladit poslední detaily a úpravy kostýmů. Zde je na místě chlapce pochválit za to, s jakou dravostí se do příprav i natáčení pustili. Večer byl dále věnován běžným činnostem, které zpestřily míčové hry. Den se však rychle chýlil ke konci a mnozí usnuli dříve něž stačil Luboš dočíst další část knihy Pod junáckou vlajkou.

V sobotu jsme vstali do slunného dne, což se velice hodilo našemu záměru. Pozvolna jsme rozhýbali svá těla rozcvičkou a po vydatné snídani se vyrazilo do míst, která skýtala úžasné scenérie. Sice jsme nevěděli časovou náročnost celé akce, ale od prvních sekund bylo jasné, že to bude veliká legrace. Režie se ujal Radek a mnohdy měl plné ruce práce, aby všechny scény na sebe po dokončení filmu navazovaly (natáčely se totiž na přeskáčku), probral s herci jejich texty a řídil pohyby po scéně. Luboš ovládl kameru, a leckdy v nekomfortních pozicích dokázal vše zachytit. Filip pak pomáhal s kostýmy, organizoval přesuny a podporoval naše snažení ze zákulisí. Mnoho scén se točilo vícekrát a kluci si brzy zvykli na slova jako „klid-kamera-akce“. Všichni se aktivně účastnili a mnozí chtěli hrát více než jen jednu postavu. Rovněž bylo možné pozorovat i charaktery, které chlapci vtiskli svým hrdinům. Po šestkách jsme uvařili oběd, šestky se už zase předháněly, která bude mít exkluzivnější jídlo. Okolo čtvrté hodiny jsme se znaveni vraceli zpět se spoustou natočeného materiálu. Únava však vlčatům vydržela jen chvilku a míč + tělocvična je opět vrátily do stavu bujarého veselí a bojovnosti. Společná večeře rovněž ukázala, jak je náš oddíl hladový a že vlčí mláďata ráda jí. Následoval další natáčecí blok, tentokrát v interiérech. Poslední klapka padla po deváté hodině a zívání některých jedinců nám dávalo jasný signál, že bude třeba jít spát. Ještě jsme se ale stihli převléknout do krojů, sejít se u stromečku, rozdat si dárky a popřát si krásné vánoce a vše nejlepší do roku 2024.

Nedělní ráno bylo velice podobné tomu sobotnímu. Zkušenosti z předchozího dne nám napověděly, že dnes zvládneme převést na filmové plátno zbytek scén. Vydali jsme se proto do stejných míst, kde proběhly poslední dotáčky. Týmovost a spolupráce se pak projevila při vaření v kotlících a potěšilo nás i sluníčko, jehož paprsky zpříjemnily tento prosincový den. Zbytek času jsme věnovali cestě do sokolovny, jejímu úklidu a přesunu do Staré Boleslavi. Každopádně náš návrat byl okořeněn něčím novým – aktivitou, kterou jsme dříve nevyzkoušeli a na kterou budeme dlouho vzpomínat.

Ještě zpráva z filmových ateliérů: Film je sestříhán a čeká na své diváky. Premiéra bude na střediskovém karnevalu.

Fotky z výpravy jsou zde.

13.-15.10.2023 Víkendovka v Litoměřicích s velkou hrou ve městě

Páteční příjezd do Litoměřic přinesl menší údiv nad novými prostory tamější klubovny. Dvě prostorné místnosti v nás budí pocity komfortu, který ještě umocňuje plně vybavená kuchyňka. Po večeři seznamujeme naše vlčata s víkendovým programem a poté jim je promítnut další díl seriálového zpracování Záhady hlavolamu. Kluci dychtivě hltají každou pasáž, ale na mnohých je již vidět únava, takže je zaháníme brzy spát.

V sobotu po snídani vyrážíme obtěžkáni vařiči, kotlíky a ingrediencemi pro vaření oběda. Náš cíl leží 4 km západním směrem. Jedná se o neovulkanický vrch Radobýl. Cestou se ještě zastavujeme u bývalého dolu Richard, kde se těžil vápenec. Za druhé světové války našel temné uplatnění jako podzemní nacistická továrna na výrobu leteckých součástek. Odtud je to na vrchol kopce již jen kousek, a tak se brzy radujeme z panoramatických výhledů do zvlněné krajiny. Počasí se však zhoršuje a příjemnou podzimní procházku rychle mění sílící vítr, hradba deště a mlhy valící se od Milešovky. Sbíháme tedy po blátivých cestách k nejbližšímu vlakovému nádraží a s vděkem se necháváme svézt zpět ke klubovně, kde vaříme náš oběd.

Poté se již však opět vyčasí, a tak můžeme uskutečnit další část programu. Čeká nás hra v centru města a přilehlých ulicích. Zde mají hoši za úkol plnit úkoly, získávat odpovědi na různé otázky, a přitom být viděni co nejméně. Zkrátka musí postupovat jako agenti. Mají rovněž za úkol nebýt prozrazeni, avšak zároveň pátrat po ostatních špionech. Hra má veliký úspěch, a i ve večerních hodinách se o ní stále debatuje, neboť jsou postupně vyhodnocovány výsledky a správné odpovědi. I tento den byl pro mnohá vlčata dost dlouhý, a tak jejich bdění střídá hluboký spánek.

V neděli nás pak čeká krásný podzimní den. Po vydatné snídani míříme na Mostnou horu. Není to však daleko od našeho útočiště. Z menší vyhlídky máme krásný rozhled na Terezín. Po fotodokumentaci hrajeme mezi stromy hru na letadla. Pomalu se však blíží čas na oběd a úklid klubovny. Dojídáme zbytky rizota ze sobotní večeře, neboť tu jednotlivé šestky uvařily v množství větším než velkém. Následná trasa k vlakovému nádraží netrvala dlouho, a tak nám zbyl ještě čas na hraní dalších venkovních her.

Za tým vedoucích se tato víkendovka víc než povedla a věříme, že na ni budou rádi vzpomínat i naši svěřenci.

Fotky z výpravy jsou zde.

Začátek skautského roku 2023 – 2024

Nový rok, nové tváře. Sedmý oddíl se rozrůstá o část smečky Bílých Tesáků. Bereme to jako výzvu, a tak trochu krok do neznáma, neboť ke skautům od nás neputuje žádné vlče. Zvládneme další šestku? Uvidíme.

Úvodní schůzka je čistě seznamovací. Jsou na ni přizváni i rodiče, které jsme seznámili s plánem víkendových akcí a s tím, jak to chodí na schůzkách. Taktéž jim byla promítnuta videa z divadelní hry, kterou sekáči předvedli na karnevalu a z jedné víkendovky v Polabí. Zbytek času byl věnován hrám, zaměřených na seznamování s novými členy a podporujícími týmového ducha.

Další zářijové schůzky proběhly téměř podle předem naplánovaného scénáře. Nepodařila se vlastně jen hra po městě. Oproti původním plánům byla totiž dříve zprůjezdněna ulice Boleslavská a vedoucí nechtěli čelit zvýšenému riziku možné dopravní nehody. Šestky se totiž měly samostatně pohybovat a rozvíjet tak orientační smysl.

Aktuálně si povídáme o zákonu a slibu. Rovněž se opět učíme o vzájemné toleranci a nově i o slušné mluvě. Po prázdninách jsou hoši plní elánu a někteří i značně rozdovádění, což k vlčatům patří. Věříme však, že naše činnost je nasměruje tou správnou cestou, že budou do oddílu chodit rádi a že i díky skautu budou jednou přínosem pro naši společnost.

21.4.2023 Víkendovka na zámku v Brandýse

Dubnová jarní výprava sekáčů byla zaměřena na poznávání krás našeho dvojměstí. Po srazu u klubovny následoval přesun na Brandýský zámek. Zdi tohoto renesančního sídla, které bylo původně hradem střežící brod přes Labe, pamatují mnohé, ale přítomnost našeho oddílu ještě ne. Kastelán Vítek s námi prošel mnoho komnat a chlapci dostali možnost si osahat některé prvky z vybavení a nasát atmosféru při západu slunce. Zajímavé bylo zvláště povídání o osobnostech jakými byli Rudolf II., Marie Terezie a Ludvík Salvátor Toskánský. Mimořádně vysokou aktivitu a zájem jevili hoši v oddělení palných zbraní. Po prohlídce následoval krátký odpočinek a večeře. Poté se celá smečka seřadila uprostřed nádvoří, kde zazněl oddílový pokřik, jenž se jednoznačně propil do sgrafitových stěn. Pak nás čekalo překvapení v podobě podzemní stezky odvahy. Nedlouhá trasa byla v mezičase vyznačena pomocí svíček a každý jí dostal za úkol projít jednotlivě. Na konci čekala malá odměna – píšťalka. Slavnostní nástup byl ještě jednou zopakován a šestníkům byly předány jejich hodnosti – štítky pro našití. Někteří chlapci si rovněž v posledních týdnech splnili odborku deskových her a nyní si ji z rukou vedoucího Medvěda převzali. Jistě bude v brzké době zdobit jejich kroj. Plní zážitků jsme se za zvuků skřehotavých pávů vraceli do prostoru zámeckého divadla, které bylo vyhrazeno pro naše přespání. Den se rychle chýlil ke konci. V plánu bylo ještě čtení knihy, ale mnohá vlčata usnula během prvních řádků. Pátek se opravdu vydařil.

Stejně jako sobota, která nás od brzkého rána vítala hřejivými paprsky. Někteří jedinci se dokonce rozhodli vstávat již před šestou hodinou. Po snídani na nádvoří se přesouváme do zahrady, kde rozhýbeme těla společnými hrami. Také se povedlo vytvořit pár skvělých fotek. Náš pobyt na zámku však pomalu končí a my opět nabíráme směr Stará Boleslav. Cestou, jako už tolikrát, pozorujeme jarní květenu a již víme, že ne všechno fialové jsou fialky. Naše setkání končí na dvorečku před klubovnou, kde můžeme díky skvělému počasí vařit. Palačinky jsme vytvořili jak ve slané, tak i ve sladké variantě. Celkem jich bylo okolo šedesáti. Odbila druhá hodina a to je již čas, kdy si rodiče vyzvedávají své ratolesti. Pro některé z nás pak odpoledne pokračuje skautským závodem a večerním střediskovým ohněm. A už teď se těšíme na květnovou výpravu s přespáním ve stanech či pod širým nebem.

24.-26.03. 2023 Víkendová výprava do Děčína spolu s 2. oddílem

První jarní víkendovku jsme uspořádali společně s 2.oddílem skautů. Celkově se nás sešlo 27 a společně jsme zamířili směr Děčín. Už sama večerní cesta z nádraží do klubovny nesla prvky dobrodružství a na jejím konci nás čekalo zjištění, že ubytovací kapacita bude maximálně naplněna. A jelikož některá vlčata začala vykazovat známky únavy, jejich usnutí po večerní četbě knihy na sebe nenechalo dlouho čekat.

Náplní sobotního dne byl výlet na rozhlednu Velký Chlum kolem Tambušských vodopádů. Okolo nich však žádná značená cesta nevede. Přesto se je některým z nás podařilo nalézt a zdokumentovat.

Strmost přilehlého kopce k vrcholu Jedlová začala stoupat exponenciálně, takže tempo se výrazně zpomalilo. To však některým účastníkům vůbec nevadilo, neboť se naskytlo vícero času na prohlídku jarní květeny, která se v lese probouzela. Všichni se statečně prali s kluzkým svahem. Dobývání kóty v Jaroměři byla oproti tomu procházka růžovým sadem. Pocity nelibosti ze zabláceného oblečení a batohů vystřídala radost ze zdolání tohoto náročného úseku. Po krátkém odpočinku a společné hře se vydáváme do závětří a vaříme obědové rizoto. Následuje několik stovek metrů, které prověří naši psychickou odolnost neboť silný vítr a drobné kroupy znesnadňují náš postup. Odměnou budiž sice ne příliš vysoká rozhledna, avšak s překrásným výhledem do širokého okolí. Dále pak 3 km dlouhý sestup zpět do klubovny. I během této části výletu lze spatřit čarující jaro a poprvé vidíme bledule.

Pozdně odpolední a večerní schema našeho programu nevybočilo z obvyklých kolejí. Po večeři následovaly hry v jídelně a pak již Adam rozezněl svoji kytaru a ke zpěvu se přidala i početná část vlčí smečky. A snad i při usínání rezonovaly klukům v hlavách dozvuky prožitých chvil v tak úžasné krajině.

Nedělní ráno bylo zahájeno vydatnou snídaní, kdy příjemným překvapením byl teplý chléb, který obstaral Medvěd. Slunce rychle vysoušelo ranní rosu a tak se nám pod Vojtovým vedením podařilo zahrát několik pěkných venkovních her. Odbila dvanáctá a Vašek již začal servírovat nedělní oběd. To však znamenalo, že se výprava pomalu blíží ke svému konci. Pokud byl cíl poznání zvyků, pokřiků a chování členů jiného oddílu, pak byl splněn. Navíc byl umocněn společným poznáváním jednoho koutu CHKO České středohoří a pocitem, že každý z nás zapadá do party, která táhne za jeden provaz.

16.-18.12. 2022 Víkendová výprava do Ústí nad Labem spolu s Beruškami

Poslední letošní výprava byla obohacena o oddíl Světlušek. Odjezd z vlakového nádraží proběhl o něco dříve oproti běžným zvyklostem, ale i tak jsme dorazili do skautské klubovny v sousedství zoologické zahrady až za tmy. Účast na výpravě nebyla pravděpodovně z důvodů blížících se svátků hojná, což na jednu stranu vůbec nevadilo, neboť se nám lépe podařilo uspořádat místa na spaní. Po večeři vzala Jitka do ruky kytaru a za pomoci zpěvu koled a cukroví se podařila vykouzlit ta pravá vánoční atmosféra.

Sobota patřila návštěvě zoo. V tento čas se sem návštěvníci příliš nehrnou. Vlastně jsme tam kromě ošetřovatelů a paní pokladní nepotkali vůbec nikoho. Co víc si tedy přát než nikým nerušené pozorování. Zdrželi jsme se zejména v pavilonu šelem při sledování lvů a mláděte medvěda malajského, které se poprvé po dvou letech narodilo v nějaké světové zoo. Dále nás čekal oběd v klubovně, který připravili Radek s Filipem.

Po následném odpočinku si každý účastník vyrobil lodičku ze skořápky ořechu a svíčky. Jejich pouštění po Labi narušoval jen mírný vítr.  Večerní kytara na nás opět nechala dýchnout nostalgii táborových ohňů a většina světlušek a vlčáků brzy usla ve svých spacácích.

Nedělní snídani, poslední hry, úklid klubovny ani následný přesun k vlaku nenarušila žádná nečekaná událost a tak jsme po tomto víkendu mohli naplno začít užívat svátky klidu a míru.